Chemická rovnováha vody: pH, chlor a kyanurová kyselina
Devět z deseti problémů se zakalenou vodou začíná u pH. Než přidáte chlor, změřte pH — jinak dezinfekce nefunguje.
pH 7,0 až 7,4 je cíl
Při pH nad 7,6 ztrácí chlor až polovinu své účinnosti a voda začíná dráždit oči — což si lidé mylně vysvětlují jako „příliš mnoho chloru“. Pod pH 6,8 naopak koroduje technologie a poškozuje se fólie. Upravujte pH postupně, maximálně o 0,3 za den, a měřte vždy až po šesti hodinách cirkulace.
Volný, vázaný a celkový chlor
Volný chlor (0,3–0,6 mg/l u soukromých bazénů) je ten, který ještě může dezinfikovat. Vázaný chlor vzniká reakcí s potem, močí a kosmetikou — právě on zapáchá a dráždí. Když je vázaný chlor nad 0,2 mg/l, pomůže šoková dezinfekce, nikoli menší dávkování.
Kyanurová kyselina — tichý zabiják dezinfekce
Stabilizovaný chlor (triplex tablety) obsahuje kyanurovou kyselinu, která chrání chlor před rozkladem UV zářením. Problém je, že se v bazénu kumuluje: nad 75 mg/l chlor přestává účinkovat i při správných hodnotách. Řešení není chemické — je to částečné vypuštění a doplnění vody.
Alkalita a tvrdost udrží hodnoty stabilní
Celková alkalita 80–120 mg/l funguje jako tlumič, který drží pH na místě. Když je nízká, pH skáče po každém dešti. Tvrdost vody 200–400 mg/l chrání spáry a těsnění; příliš tvrdá voda tvoří vápenaté usazeniny na sondách a v tepelném čerpadle.
Praktický týdenní režim
Dvakrát týdně změřte pH a volný chlor, jednou týdně alkalitu. Chemii dávkujte vždy do proudící vody u výtokové dýzy, nikdy ne přímo na fólii nebo do skimmeru současně s jiným přípravkem. Kyanurovou kyselinu a tvrdost kontrolujte na začátku a v polovině sezóny.